KDYŽ SE ŘEKNE FACILITÁTOR

Pojem

Dnes tak často používané slovo a přesto, víme, co vlastně znamená? Podíváme-li se do psychologického slovníku, najdeme vysvětlení ve smyslu zlepšení výkonu způsobeného tím, že jedinec vidí jinou osobu při stejné činnosti, eventuálně má možnost konzultovat své postupy a rozhodnutí se svým facilitátorem. Při překladu z angličtiny se pak blíží pochopení hned několik významů – usnadnit, ulehčit, vybavit nebo snadnost, lehkost, obratnost. Víme-li, co je to facilitace, víme také, jaké nároky na správného facilitátora vlastně jsou?

Vztah

Facilitátorství je vlastně transparentní kontrakt, který je neustále prověřován. Umožňuje nám získat náhled od jiného objektivního člověka a tím i možnost se dále učit a posouvat se kupředu. Základním předpokladem je tedy ochota každého zúčastněného jít dál, starost o sebe, poznání vlastních hranic, ochota nechat se poznat jako člověka včetně vlastních nejistot a slabostí a snad i touha chtít něco víc. To vše vytváří pocit důvěry.

Principy

A jaké nezbytné předpoklady respektive pravidla by měl dodržovat každý správný a dobrý facilitátor?

Tak především jsou to základní, někdy se mohou zdát až samozřejmé, věci jako je dodržování času, slova a etických principů.

Jsou země např. Velká Británie, kde tyto základní principy upravuje tzv. etický kodex pro manažérské výcviky. Domnívám se, že i v našich místních podmínkách by jistě mnoho odborníků uvítalo totéž.

Dobrý facilitátor by měl dokonale znát sebe sama, aby dokázal odlišit např. svůj vlastní hněv (hněv z jeho života) a hněv, který je na místě, v té které situaci.

Měl by dokonale znát své motivy, své přednosti, ale stejně tak své nedostatky. Měl by umět být otevřený a prostý obrany. Měl by sám sobě důvěřovat. Měl by věřit svým interpretacím, své zkušenosti.

Neměl by dávat skryté otázky a manipulovat. Neměl by tlačit lidi tam, kde to vyhovuje jemu, nikoliv ostatním. Při vedení, které může mít pevnou strukturu, by měl být schopný přijmout proces jako otevřený, rychle se měnící a tomuto se nebránit. Měl by být empatický, ale neměl by empatii zaměňovat za identifikaci. Obzvláště v situacích, kdy sám má stejný nebo podobný problém. Ale ani soucit není to, co pomáhá jít dál. Nikdy by neměl hodnotit, ale vždy měl umět aktivně naslouchat. Měl by umět dávat právo na pocit, ať je jakýkoliv. Některé věci jsou bolestivé, některé nepříjemné. Není smyslem odstraňovat bolest, ale dát jasně najevo, že je to cesta, která bolí, ale je to to, co vede k cíli. Facilitátor musí dokázat vzdorovat odpovědnosti za účastníka, neboť je odpovědný k němu, nikoliv za něho. Měl by mít stejné vztahy ke všem v rámci skupiny účastníků a nikoho na základě svých sympatií neupřednostňovat nebo naopak neměl by na základě antipatií někoho zatracovat. Měl by umět být neustále v kontaktu se všemi. Čas, který je vyhrazen pro facilitaci je pro lidi, nikoliv pro facilitátora. Jeho zdrženlivost je přímo na místě. A řešení jeho problémů je naprosto nevhodné. Facilitátor musí umět vyjádřit otevřeně své pocity, pokud dlouhodobě přetrvávají. Nemá povinnost odpovídat na všechny vyřčené otázky. Měl by mít pozitivní vidění světa a umět vyjádřit ocenění. Měl by být schopný přijmout a unést zpětnou vazbu od účastníků. Být otevřený ke změnám a mít na mysli, že i on se může od účastníků něco naučit, dovědět, posunout.

Dobrý facilitátor svou práci nekoná jen kvůli výkonu a pro výsledek samotný, ale proto, že má rád lidi, chce se k nim přiblížit a zajímat se o ně. To mu pomáhá ve vytváření atmosféry důvěry, bezpečí a přijetí každého člověka s jeho kognitivními a emotivními charakteristikami. V žádném případě by nemělo být jeho motivací vlastní sebeuspokojení. Cesta facilitace je cesta provázení po cestě, nikoliv hodnocení, nálepkování nebo interpretování.

PhDr. Lenka Kolajová (psycholog)

Zanechte odpověď

Vyplňte prosím (ochrana proti spamu): * Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.